Existuje lehké pero doopravdy?

Co je lehké pero?

Tento pojem nemá jednoznačnou definici, přesto mu intuitivně rozumíme. Pero jako nástroj k psaní ve spojení s lehkostí nám umožňuje vysvětlit tento výraz následovně:

Tato schopnost umožňuje snadno a pohotově vytvářet obsah, který se příjemně čte a dokáže čtenáře zaujmout.

Otázka, zda je lehké pero vrozenou vlastností, nebo se mu lze naučit, zůstává předmětem debat. Někteří dokonce tvrdí, že nic takového vůbec neexistuje.

Dnes se zaměříme na ještě zásadnější otázku: Je lehké pero skutečnou vlastností nadaných autorů, která stojí za vysokou kvalitou jejich textů? A znamená jeho absence, že se člověk nemůže psaním živit? Níže si tyto otázky objasníme.

Existuje lehké pero?

Jedna z jazykovědných zásad říká, že se tvoření slov řídí užitečností. Pokud vznikl výraz lehké pero, znamená to, že se skutečně některé texty čtou lépe než jiné. Někteří copywriteři píšou poutavěji než ostatní a čtení může být balzámem na duši, nebo jízdou po samém výmolu.

Toto jednoduché pozorování dostalo vlastní název, který mimochodem dobře plní svůj komunikační účel. Můžeme přece rovnou říct, že jeden autor má lehké pero, zatímco druhý ne.

Háček je v tom, že takové slovní zobecnění opomíjí složitost celého tématu. Lehké pero není nálepka typu ano–ne, kterou získáte už v matčině lůně nebo absolvováním drahého kurzu. Spíše jde o škálu s řadou hodnot mezi nulou a jedničkou. Jinými slovy, autor může ve větší či menší míře splňovat podmínky, které běžně označujeme jako lehké pero.

Na čem závisí lehké pero?

Už víme, že skutečnost není černobílá. Lehké pero nelze jednoduše získat nebo ztratit. Co tedy způsobuje, že někteří píšou „lehce“, zatímco jiným to dělá potíže? Rozhodují o tom dva faktory. Jeden se skrývá v naší hlavě a druhý v tom, o čem píšeme.

Struktura neuronové sítě

Každý člověk poznává a prožívá svět po svém. Jedinečná kombinace genů a individuální životní zkušenosti utvářejí osobnost, a tedy i způsob myšlení. Jestliže chování výrazně ovlivňuje už samotná hladina testosteronu v krvi, která se u mužů pohybuje přibližně mezi 20–30 nmol/l, co teprve nervové buňky v mozku? Jejich počet se odhaduje na 150 000 000 000 a každá z nich navíc vytváří spojení neboli synapse s dalšími 10 000 buňkami.

Takto složitá síť neuronů ovlivňuje jedinečný způsob uvažování každého člověka. Protože psaní není nic jiného než zachycení myšlenek pomocí ustálených znaků, každý z nás tvoří věty jinak. I proto neexistují dva naprosto stejné styly psaní a roboti nedokážou vytvářet obsah stejným způsobem jako lidé.

Rozdílné schopnosti psát odrážejí jedinečnou architekturu myšlení každého z nás. Zdůrazněme však, že z toho nevyplývá existence vyhrazené oblasti mozku ani zvláštního uspořádání neuronů, které by zajišťovaly lehké pero. Mluvíme o vlastnosti, která má různé stupně, nikoli o něčem, co buď máte, nebo nemáte. Můžeme tedy pouze konstatovat, že někteří lidé mají zkrátka větší předpoklady k převádění svých myšlenek do psané podoby.

Charakter zakázek

Individuální vlastnosti každého člověka ovlivňují jeho jazykové dovednosti, včetně schopnosti psát. Ukazuje se však, že rychlost, lehkost a plynulost psaní závisejí především na zadání, tedy na tom, jaké informace musíme předat.

Pokud zakázka nevyžaduje příliš mnoho přemýšlení, je mnohem snazší zachovat si lehké pero. Věty můžeme téměř „vyrábět“ a psát velmi efektivně. Jakmile však přijde složité zadání, které vyžaduje vysokou odbornou úroveň, lehké pero se rázem vytrácí. Jde o náhlý pokles schopnosti psát? Ne, téma si zkrátka žádá mnohem více obezřetnosti a přemýšlení, což lehkost psaní zcela potlačí.

Pokud zakázka vyžaduje hlubší úvahy, bude obtížnější formulovat správné věty. Je to přirozená vlastnost psaní, které pouze zprostředkovává spojení mezi papírem a myšlenkami. Čím více složitých a náročných témat text obsahuje, tím pomaleji bude jeho psaní postupovat. V takové situaci budou vlastnosti označované jako lehké pero výrazně omezené.