Z čeho se skládá děj knihy a jak ho vytvořit?

Co je děj?

Obvykle zahrnuje několik linií událostí, z nichž jedna je hlavní a tvoří dějovou osu románu. Kolem tohoto hlavního děje, který se ve velké míře týká ústředních postav a tvoří základ celého příběhu, vznikají vedlejší dějové linie, pro vývoj příběhu méně důležité.

Úkolem děje je uspořádat fikční svět a propojit všechny motivy, postavy a dějové linie v chronologický (i když ne vždy) a logický celek. Díky němu je celý příběh soudržný a pro čtenáře srozumitelný.

Nejdůležitější prvky, které tvoří děj jako celek, jsou:

• chronologie událostí – uspořádává sled událostí, pomáhá čtenáři pochopit jejich příčinné souvislosti a vytváří logický příběh;
• ústřední motiv – prvek, který se v ději opakuje, pomáhá předat konkrétní myšlenku nebo ideu, často má symbolický význam a propojuje celý příběh;
• struktura (úvod, rozvedení a závěr) – usnadňuje organizaci událostí a postupné budování napětí; správně vystavěná struktura provází čtenáře celým příběhem a upozorňuje na nejdůležitější okamžiky děje;
• způsob vedení vyprávění – vyprávění má zásadní vliv na výsledné vnímání díla; umožňuje zvolit perspektivu, zdůraznit konkrétní prvky a podat příběh způsobem, který nejlépe odpovídá danému dílu;
• dialogy – pomáhají porozumět postavám, jejich názorům, myšlenkám a vzájemným vztahům i budovat konflikty mezi hrdiny; ovlivňují také styl vyprávění a atmosféru celého díla;
• vrcholný bod – nejdůležitější a emočně nejvypjatější prvek děje, v němž se sbíhají všechny dějové linie; často přináší náhlý zvrat a předchází vyřešení konfliktu;
• dějové zvraty – přinášejí zásadní změny ve vývoji událostí, překvapují čtenáře a mění směr příběhu; musí být náhlé, logické a nepředvídatelné;
• popisy míst – vytvářejí atmosféru a náladu díla, utvářejí vizuální obraz vyprávěného příběhu a postav, uvádějí čtenáře do fikčního světa a někdy pomáhají budovat napětí.

Typy děje

Děj může mít různé podoby v závislosti na charakteru příběhu a způsobu jeho vyprávění. To, jak je děj vystavěn a jak je vedeno vyprávění, často určuje typ díla.

Typy děje podle druhu kompozice

V této kategorii rozlišujeme tři typy děje:

• otevřený – vyznačuje se otevřeným koncem, v němž nejsou všechny dějové linie zcela uzavřeny, například v Hamletovi Williama Shakespeara;
• uzavřený – všechny dějové linie jsou dovedeny k závěru, například v Anně Karenině Lva Tolstého;
• rámcový – vychází z rámcové konstrukce, která otevírá a uzavírá vlastní vyprávění; jde o takzvaný příběh v příběhu, jehož příkladem je Dekameron Giovanniho Boccaccia.

Typy děje podle struktury

Podle počtu dějových linií v románu můžeme rozlišit děj:

• jednol​iniový – založený na jednom hlavním příběhu, který se rozvíjí v průběhu celé knihy; měl by mít jasný úvod, rozvedení a závěr a přehledně vést čtenáře k hlavnímu vrcholu a/nebo vyřešení konfliktu; příkladem jed​noliniového díla je například drama Romeo a Julie od Shakespeara.
• víceliniový – nejméně dvě dějové linie týkající se různých událostí se rozvíjejí souběžně a mají společný ústřední motiv nebo téma. Tento typ děje umožňuje ukázat několik perspektiv, zvyšuje dynamiku událostí a otevírá prostor pro více témat, přičemž postavy představuje z různých stran. V takto komplexním vyprávění je snazší upoutat pozornost čtenáře, udržovat napětí a přinášet náhlé zvraty, jak ukazuje například série Píseň ledu a ohně George R. R. Martina.

Typy děje podle vztahů mezi dějovými liniemi

Děj románu může být také:

• paralelní – víceliniový, v němž všechny události probíhají ve stejnou dobu (ne nutně na stejném místě) a mají rovnocenný význam, například v románu Cloud Atlas Davida Mitchella;
• lineární – skládá se ze začátku, středu a konce a sled událostí je představen chronologicky, například v románu Velký Gatsby Francise Scotta Fitzgeralda;
• retrospektivní – celý příběh je podán z perspektivy minulosti, například jako vzpomínky jedné z postav, jako v románu Jako zabít ptáčka Harper Lee;
• epizodický – založený na volných vazbách mezi jednotlivými dějovými liniemi či epizodami, které nejsou nijak hierarchizované ani uspořádané, například v Canterburských povídkách Geoffreyho Chaucera.

Poutavý děj knihy – jaký by měl být?

Dobře vytvořený a zajímavý děj knihy musí především upoutat čtenářovu pozornost – poutavým příběhem, dějovými zvraty, překvapivými událostmi, konflikty a výraznými postavami, které se jich účastní. Příkladem takového strhujícího vyprávění je Pán prstenů J. R. R. Tolkiena.

Kvalitní a poutavý děj se dále vyznačuje také:

• správnou konstrukcí,
• soudržným a logickým sledem událostí,
• bohatstvím emocí, které ovlivňují čtenářský zážitek,
• tajemstvím, díky němuž čtenář až do konce nezná rozuzlení příběhu,
• složitostí událostí, které vzbuzují zvědavost.

Jak připravit dějový plán?

Kromě formálních aspektů, jako je počet dějových linií, typy vztahů mezi událostmi nebo způsob vyprávění, je stejně důležitá samotná dějová koncepce, tedy originální nápad na knihu.

Při vytváření zajímavého příběhu se vyplatí řídit několika tipy:

1. Promyslete si, jakou myšlenku chcete čtenářům předat.
2. Vytvořte výrazné postavy a ukažte jejich motivace, minulost a emoce, které ovlivní děj.
3. Poté určete vnitřní konflikt postav související s hlavní myšlenkou – co musí hrdina udělat, aby vaše poselství v díle zaznělo?
4. Stanovte místo a čas děje.
5. Vytvořte plán událostí od méně důležitých okamžiků až po vrcholné momenty.
6. Dbejte na to, aby vaše sdělení bylo přesvědčivé a hodnotné.

Tříaktová struktura je nejčastěji používaným modelem, který usnadňuje organizaci celého příběhu a umožňuje soudržně a logicky představit události.

Při vytváření vlastního příběhu můžete využít ukázkový dějový plán, který vás krok za krokem provede procesem psaní románu. Jakmile máte všechny nejdůležitější prvky potřebné k vytvoření děje, dalším krokem je začít psát. Během práce se držte svého plánu a nezapomínejte vyvarovat se základních chyb při tvorbě děje.

Děj knihy a ústřední motiv

Hlavní myšlenka, kterou chce autor čtenářům předat, často souvisí s ústředním motivem románu a představuje klíčový prvek děje. Ústřední motiv se vrací v nejdůležitějších okamžicích knihy a výrazně ovlivňuje vývoj děje, proto je při jeho výběru dobré zamyslet se nad tím, co vlastně chceme čtenářům svého příběhu sdělit.

Mezi známé ústřední motivy patří:

• manželství a společenské vrstvy – Pýcha a předsudek Jane Austenové, Velký Gatsby Francise Scotta Fitzgeralda, Anna Karenina Lva Tolstého a Paní Bovaryová Gustava Flauberta;
• ztráta individuality – 1984 George Orwella, Konec civilizace Aldouse Huxleyho, Mechanický pomeranč Anthonyho Burgesse a Frankenstein Mary Shelleyové;
• samota – Sto roků samoty Gabriela Garcíi Márqueze, Stařec a moře Ernesta Hemingwaye, Proměna Franze Kafky a Robinson Crusoe Daniela Defoa;
• konflikt dobra a zla – Macbeth Williama Shakespeara, Mistr a Markétka Michaila Bulgakova, Duna Franka Herberta a Pán prstenů J. R. R. Tolkiena;
• cesta a hledání identity – Odysseia Homéra, Na cestě Jacka Kerouaca, Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho a Alchymista Paula Coelha.

Ústřední motiv často vyjadřuje základní otázky, hodnoty nebo problémy. Je dobré zvolit jeden hlavní motiv, nic vám však nebrání, aby kniha obsahovala dva nebo více motivů.

Jak se vyhnout chybám při tvorbě děje románu?

Vadou je také příliš pomalé nebo příliš rychlé tempo vyprávění, které může čtenáře nudit nebo zahltit. Častou chybou je také vytváření nedostatečně rozvinutých postav bez jasných motivací a opomíjení konfliktu, který je nezbytnou součástí každého příběhu. Ději může uškodit také příliš mnoho postav nebo množství detailů a popisů událostí, které nejsou pro pochopení sdělení nezbytné, ale příběh prodlužují.

Dobrým způsobem, jak se uvedeným chybám vyhnout, je vytvořit přesný dějový plán – určit jeho strukturu, úvod, rozvedení a závěr a poté zpracovat profily postav. V každé fázi tvorby je také vhodné hlídat soudržnost dějových linií a směřovat k představení hlavní myšlenky románu. Kromě samostatné práce mohou být velmi užitečné také názory prvních čtenářů a recenzentů, kteří díky nezaujatému pohledu dokážou pomoci a upozornit na případné nesrovnalosti či chyby, které autor přehlédl.