Jazykové styly a styly vyjadřování: druhy a charakteristika

Co je jazykový styl?

Soudržnosti textu dosahujeme správným propojením jednotlivých prvků, jako jsou:

• syntax (tvorba vět – od jednoduchých až po několikanásobně souvěté);
• slovní zásoba (volba slov, například odborných termínů, módních výrazů nebo hovorových slov);
• slovotvorné prostředky (například zdrobněliny, augmentativa nebo slovní spojení);
• morfologické prostředky (například archaismy a neologismy) a fonetické prostředky (například onomatopoie, aliterace a rýmy).

Styl vyjadřování, tedy určitá konstrukce, dává sdělení konkrétní stylistickou podobu. Díky tomu může plnit určité, často velmi přesně vymezené funkce.

Volba jazykového stylu a s ní spojená potřeba správně uspořádat text vychází z konkrétních faktorů, jako jsou:

• situace, v níž se autor nachází;
• téma sdělení;
• cílová skupina (adresát);
• komunikační cíl;
• konkrétní preference autora (smysl pro estetiku, jazykové cítění);
• móda (jazyk charakteristický pro určité období nebo epochu).

Jaké druhy jazykových stylů existují?

Už víte, že jazykové styly se vyznačují konkrétní formou, která slouží k plnění určitých funkcí a k oslovení cílové skupiny či adresáta. Nyní poznejte ty nejdůležitější.

Hovorový styl

Naprostá většina mluvených projevů je vedena v hovorovém stylu (výjimkou mohou být například soudní řeči). Kromě toho se používá v mnoha psaných žánrech: v dopisech, denících a e-mailech, často také na blozích. Osvojujeme si ho přirozeně, protože se s ním setkáváme od prvních dnů života.

Slovní zásobu používanou v tomto stylu lze rozdělit na:

• citově neutrální výrazy (týkají se všeho, co nás obklopuje);
• expresivní výrazy (například žertovná nebo obecná označení a vulgarismy).

V hovorovém stylu je přípustné používat:

• frazeologismy (například mám toho po krk, padají mi ruce);
• opakování (například všude samá zeleň a zeleň, jaro je obdobím syté zeleně);
• věty, které neodpovídají pravidlům, jsou složité nebo dokonce představují takzvané anakoluty – zkreslené či vadné konstrukce (například nejdřív umřel pejsek a potom jeho panička);
• elipsy – vynechání samozřejmých částí věty (například já poslouchám rock a manžel klasiku).

Administrativní styl

Tento styl vyjadřování je charakteristický pro různé instituce nebo osoby, které je zastupují. Jde o druhý nejrozšířenější styl hned po stylu hovorovém.

Administrativní styl lze rozdělit na dvě podvarianty:

• kancelářskou – úřední písemnosti (úřední dopisy, smlouvy, protokoly, upomínky, reklamace, žádosti, životopisy, CV atd.);
• právní – normativní akty (ústava, zákony, nařízení, instrukce, vyhlášky atd.).

Tyto formy vyjadřování se vyznačují především:

• standardizovaností:
  • šablonovitou strukturou (často formuláře a žádosti),
  • schematickým výběrem slov,
  • používáním ustálených formulací (například „Vážený pane“, „S pozdravem“),
  • přípustnými přejatými výrazy;
• přesností:
  • jednoznačné termíny,
  • stručná sdělení,
  • žádné nebo jen velmi omezené množství epitet,
  • vyhýbání se expresivitě a obraznosti,
  • členění na odstavce, paragrafy a body;
• direktivností:
  • příkazy,
  • zákazy,
  • povolení;
• neosobním charakterem vyjadřování:
  • používání neosobních slovesných tvarů (například „oznamuje se“, „bylo provedeno“, „žádá se“),
  • vyjadřování činností slovesy ve 3. osobě jednotného čísla (například Soud potvrzuje rozhodnutí o…),
  • adresát je často označen zájmenem „kdo“ (například Kdo podléhá trestu odnětí svobody…).

V záhlaví a podpisu dokumentů se umísťují razítka, která jim dodávají úřední platnost.

Informačně-publicistický styl

Jejich úkolem je předat informace o konkrétních událostech. Informační styl se vyznačuje používáním výhradně ověřených informací, které by měly být představeny stručně a zároveň podrobně. Autor by se měl vyjadřovat:

• neosobně;
• nestranně;
• šablonovitě;
• málo expresivně.

Publicistický styl umožňuje používat delší formy, jako jsou fejeton, článek, esej nebo reportáž. Kromě informací zde záleží také na interpretaci, hodnocení a komentáři. Autor může vyjádřit svůj názor a pokusit se ovlivnit příjemce. Přípustné je:

• využívání různých jazykových prostředků;
• propojování hovorového, odborného, a dokonce i uměleckého stylu;
• expresivita;
• používání citově zabarvených výrazů.

Odborný styl

Vzhledem k různorodosti předmětů a metodologií je charakteristickým rysem tohoto stylu jeho nejednotnost. Mezi nejčastější odborné texty patří články (formulovaná teze –> argumentace), pojednání (rozbor určité otázky z konkrétního hlediska) a referáty (původně psané a následně přednášené).

Odborný styl se rozděluje na dvě podvarianty:

• teoreticko-odbornou – komunikace mezi specialisty se vyznačuje:
  • velkým množstvím odborných slov a vědeckých termínů,
  • převahou několikanásobně souvětých vět,
  • objektivní předpoklady často vyžadují používání neosobních vět;
  • absencí expresivních prvků,
  • formulacemi vyjadřujícími odstup nebo nejistotu autora (například Lze předpokládat…).
• popularizačně-odbornou – komunikace odborníků s laiky se vyznačuje:
  • informacemi podávanými jazykem srozumitelným příjemcům, kteří nejsou spojeni s vědou,
  • využíváním výrazů charakteristických pro publicistické nebo dokonce umělecké texty,
  • používáním metafor, přirovnání a popisů, které usnadňují pochopení tématu.

Umělecký styl

Autoři mohou využívat nejen různé stylistické prostředky a bohatou, obraznou slovní zásobu, ale také vytvářet zcela nová slova nebo spojení.

Přípustné jsou:

• jazykové chyby;
• jazykové stylizace (například archaismy, kolokvialismy a odborné stylizace);
• slova náležející k jiným jazykovým stylům.

Vlastní jazykový styl

Někdy styl vyjadřování umožňuje rozpoznat jeho autora. Obvykle to souvisí s používáním určitých obratů, stylistických prvků nebo charakteristickou stavbou vět. Jde o postupy typické především pro literární žánry, například poezii, ale také pro eseje nebo fejetony.

Možnost identifikovat autora na základě ukázek textu je nepochybně výhodou v umělecké tvorbě. Mimo ni je využití vlastního stylu obvykle značně omezené. Tvorba různorodého obsahu, zejména na konkrétní objednávku klienta, vyžaduje podřízení se přesným požadavkům, například SEO, které slouží k dosažení určitých cílů. V takové situaci je prioritou účinnost textu, nikoli individuální jazykový styl autora.

Stylistická harmonie – jak se vyhnout stylistickým chybám?

Pokud je vaším úkolem vytvořit text v konkrétním jazykovém stylu, musíte nejen vědět, čím se vyznačuje, ale také dodržovat pravidla stylistické harmonie. Díky ní je text soudržný, jednotný a zachovává konkrétní styl, což zvyšuje šanci na správné pochopení.

Chcete-li se vyhnout chybám, které mohou vést ke komunikačnímu neúspěchu, musíte pamatovat na tři zásady:

1. přizpůsobte styl používaných slov danému sdělení (například v informačně-publicistickém stylu se vyhýbejte nahromadění expresivních hovorových výrazů, eufemismů, kolokvialismů, expresivních slov a vulgarismů);
2. v jedné větě se držte určitého stylu a NEMÍCHEJTE výrazy, které náležejí k jiným stylům (například použití administrativního stylu v přímé komunikaci může být nesrozumitelné);
3. jazykové stylizace používejte pouze tehdy, když pro ně existuje opodstatnění (například úkolem archaismů je připomenout styl určitého období; v opačném případě je vnášení zastaralých slov do hovorového jazyka zcela zbytečné).